Co prozradí staré cesty a schody o zaniklých usedlostech

Poté se zaměřte na detaily, které jsou klíčem k dataci. Všímejte si kamenných článků: portálů, ostění oken, říms. Gotické portály mají lomený oblouk, renesanční portály jsou často zdobené rustikou a bosáží. Barokní portály jsou bohatě členěné s volutami a kartušemi. Na fasádě hledejte také letopočty, monogramy nebo erby. Často bývají umístěny nad vchodem nebo na nároží. Pokud najdete erb, můžete podle něj určit rod, který budovu nechal postavit, a tím i přibližné stavební období.

Od hrubé stavby k detailům: čím začít a na co se zaměřit Prvním krokem je pozorování celkové siluety. Sledujte proporce oken, jejich rozmístění a velikost. Úzká a vysoká okna napovídají gotiku, zatímco široká, často sdružená okna s bohatými šambránami jsou typická pro renesanci. Baroko poznáte podle oválných oken a dynamických štítů. Nezapomeňte si prohlédnout i střechu – mansardová střecha je známkou baroka, zatímco valbová může být starší. Důležité je také sledovat stavební materiál: lomový kámen, cihla, hrázděné zdivo – každý materiál má svou vypovídací hodnotu.

Nejdůležitější je uvědomit si, že asanace měla dvě roviny. Na jedné straně to byla demolice nevyhovujících, vlhkých a přelidněných domů, které byly zdrojem epidemií. Na straně druhé to byla výstavba nových činžovních domů s byty, které měly být světlé, vzdušné a s tekoucí vodou. Dnes na místě původního ghetta najdete novorenesanční a secesní fasády, které mají s židovským městem pramálo společného. Pokud chcete identifikovat, kde ghetto stálo, zaměřte se na ulice jako Maiselova, Jáchymova či Široká, které si alespoň částečně zachovaly původní trasování.

Jak se původní zástavba ztrácí pod novou vrstvou města Praktický postup, jak dnes rekonstruovat podobu zaniklého ghetta, spočívá v porovnávání historických katastrálních map s dnešními. Stačí si vzít starý plán Josefova z roku 1840 a porovnat ho se současnou mapou. Zjistíte, že mnoho dnešních ulic vede po hranicích bývalých dvorků a zahrad. Typickou chybou je předpokládat, že novostavby stojí přesně na půdorysu starých domů. Ve skutečnosti byla řada ulic rozšířena a parcely sceleny, takže se nové bloky domů vůbec neshodují s původními.

Typickou chybou je zaměřit se pouze na jeden prvek a z něj usuzovat na celek. Například novogotická budova z 19. století může mít goticky vypadající okna, ale použité materiály a způsob provedení prozradí její skutečné stáří. Proto je klíčové kombinovat více znaků najednou. Stejně tak pozor na přehnané interpretace – stopy po přestavbě nemusí nutně znamenat staletou historii, mohlo jít o nedávnou rekonstrukci. Vždy je dobré porovnat více budov v okolí a všímat si rozdílů i podobností.

Druhý krok spočívá ve studiu stavebních dokumentů z asanačního fondu, které podrobně popisují, které domy byly zbořeny a jaké materiály se z nich získaly. Dnes tyto dokumenty najdete v archivech a jejich čtení vám umožní přesně určit, které části Josefova jsou skutečně původní. Pamatujte, že ušetřeny byly jen tři synagogy a radnice, které dnes stojí jako ostrovy uprostřed zcela nové zástavby. Většina běžné zástavby, tedy domy, ve kterých bydleli lidé, byla nenávratně zničena.

Kde hledat nejznámější výjevy a co znamenají Největší pozornost si zaslouží severní průčelí směrem k Hradu. Zde uvidíte výjevy ze Starého zákona – například Davida s Goliášem nebo Samsona s lvem. Tyto scény nebyly vybrány náhodně: Schwarzenbergové se tak chtěli přihlásit ke statečnosti a síle. Když stojíte přímo proti fasádě, hledejte nad okny druhého patra malé pásky s latinskými nápisy. Jsou často přehlížené, ale právě ony vysvětlují souvislosti mezi jednotlivými obrazy.

Na závěr si naplánujte dostatek času – prohlídka všech zajímavých domů vám zabere přibližně dvě hodiny. Pokud přijedete autem, počítejte s tím, že parkování je v rezidentní zóně a bez povolení zde nenajdete místo. Raději využijte tramvaj na zastávku Na Výšinách a k osadě dojdete pěšky přes park. Po prohlídce se můžete občerstvit v nedaleké kavárně, ale to už je jiný příběh.

Nejprve si všimněte techniky. Sgrafito vzniká tak, že se na zeď nanese tmavá vrstva (často s popelem) a přes ni světlá omítka. Do ještě vlhké světlé vrstvy se pak škrábe obrazec, takže vznikne kontrast mezi bílou a tmavou podkladovou barvou. U Schwarzenberského paláce je použita technika tzv. psaníkové sgrafity, kdy jsou linky ostré a jemné. Při prohlídce si všímejte, že jednotlivé příběhy nejsou oddělené rámy, ale plynule přecházejí jeden do druhého – typický renesanční princip.